Nultý ročník open airu, kde se představily nejen hvězdy západočeské kovovo-jadrné scény, měl v den konání v Plzni více než důstojného konkurenta v kultovním Fluff festu a přiznám se, že i já váhal, který z hudebních pamlsků na tomto menu do sebe napěchovat. Nakonec mě osud odvál do restaurace „Pod Kopcem“, kde nás uvítala dvě podia – jedno pod střechou v sálu, jenž se tvářil, že by mohl i velikostně dostačovati, a jedno venku v jakémsi dřevěném altánku jako stvořeném pro pozdní večeři jižanských otrokářů. Celý areál působil trochu rozestaveně, před venkovním podiem bylo naskládáno několik dřevených sloupů, sem tam člověk narazil na zásoby stavebního materiálu či na kolečko.

Celý, více jak dvanáctihodinový maratón, odstartovala nejmladší skupina na festu BEAT THE ODD, která vyrostla na torzu metal-corových SNAKECHARMER. Výbušná směs neo‑trash‑corového prachu a deathových rozbušek ojediněle sklouzávající k emo metalovým tlumidlům byla důstojným zahájením festivalu. Set dobře odsýpal, a ačkoliv Michal u mikrofonu občas znatelně nestíhal s dechem a pěvecké vložky kytaristy Vadima působily dost nejistě, budoucnost BTO vidím docela slibně. Rozhodně ze zahajovacích skupin festivalu šlo o nejpříjemnější hudební zážitek.

Druzí DRIFTED, kteří zahájili svojí produkcí chod venkovní scény, předvedli poměrně unylý crossover tvrdšího zrna s občasnými rapovými vložkami. Set ubíjely hlavně nevýrazné kytary, ale na druhou stranu musím uznat, že jakmile se zpěvák oprostil od rapování a dokázal do mikrofonu i slušně zařvat, set začal nabírat hned trochu živelnější obrátky.

Mezitím se na vnitřní scéně připravila skupina, která dříve byla na Xcore sessionech k vidění poměrně často. Naposledy jsem kluky z CONCRETE viděl krátce po tom, co představili nového kytaristu, a nyní mě čekalo opět personální překvapení. U baskytary stanul původní kytarista Jiří Bulín a u kytary nový člen B. B. (jinak SMASH OF GARNET, ex-SUNSET STRIP). Změnu v sestavě vysvětlil Jiří tím, že basák dnes nemůže, takže za něj dnes zaskočí sám, a jelo se. CONCRETE ukázali, že jejich síla je hlavně v živých koncertech a nakažlivých rytmech. Ačkoliv zpěvy chytaly výrazné falše v melodických linkách a chyběla pro CONCRETE tolik typická zefektovaná druhá kytara, byla to první skupina, která dokázala rozpumpovat lidi pod podiem.

Venku se mezitím připravili pražáci UNDERSIDE, na které je dost znát vliv pražských skupin typu LUCA BRASI. Oproti předcházejícímu setu CONCRETE chyběla jakákoliv živelnost a energie. Zpěvák sice neustále pobíhal po altánku, ale jeho projev působil trochu tak, že si ho okem šilhajíc po Fredu Durstovi nacvičoval před zrcadlem, takže poněkud křečovitě, možná i trochu směšně. Nevím, zda to bylo zvukem či hudebním materiálem, ale většinu času jsem měl pocit, že poslouchám jednu písničku – zatím pro mne asi největší zklamání, neboť jsem na tuto skupinu měl vcelku slušné reference.

Vnitřní scéna se mezitím připravila na punk-coreovou jízdu se skupinou CHANNEL O.D. Vcelku milé žánrové osvěžení, ale příliš dlouho neudrželo moji pozornost, a tak jsem se tedy zašel občerstvit a připravit se na první z opravdu zajímavých výstupů tento den. Tím byl set grindy-jazzy-masakru zvaného JETWAY. Baskytarista Dáda toto odpoledne poprvé představil svého nového bezpražcového pětistrunného Warwicka, který mu několikrát během pohybového běsnění na podiu vypadl z popruhu , a nezřídka se tak dohrávala skladba na koleni, v kleče či přímo na zemi (viz. fotografie vlevo). Sedmistrunný trhač Nosál si hned po první skladbě odbyl téměř tradičně přervanou strunu. Ačkoliv tedy osud příliš JETWAY nepřál, set měl šťávu a energii podpořenou výtečnou rytmikou a řadím ho k tomu nejlepšímu, co jsem od skupiny viděl a slyšel. Rozhodně by neškodilo popřemýšlet o nahrání nějakého materiálu, jsem si jist, že by se neztratil – a to nejen z pohledu naší malé země.

Vnitřní scéna zatím uvítala partičku SNAIL, která svým sympatickým skákacím HCčkem s upřímným nasazením rozdivočila první řady pod scénou. Venku se mezitím přichystala další z Xcoreových stálic - tachovští POSITIVE MIND se svým přímočarým metal-hard-core a tasmánským čertem Henrym u mikrofonu. Set bohužel přerušil menší „výpadek“, který byl řvounem Henrym okomentován „kurva kluci já vám říkal, že jsme si tu zkoušku před festem dát měli“, ale bez většího zaváhání se navázalo a jelo dál. To už se v areálu srotil poměrně početný dav, který jsem vzhledem k silné konkurenci probíhající na druhé straně města zdaleka neočekával.

To již nastal čas pro vystoupení další, mou osůbkou očekávané skupiny – Rokycanských deatherů FEEBLE MINDED. Po tom, co kapela přibrala nového bubeníka, se k mým ušním boltcům nedonesly právě dvakrát pochvalné zprávy. Jejich set začal skladbičkou „Vřískot plastikových zvířátek“ z aktuálního CD „My Anorexia“ a musím říct, že šlo o set kvalitní. Honza Zoubek se vokálem bořil do niter přítomných a nenechával v nich kámen na kameni. Jeho hrdelní ryk mi v mozku zněl ještě dlouho po vystoupení. Velmi slibným se jeví směr, kterým se ubírala poslední skladba, jenž se trochu odkloňovala od dosavadní orientace FEEBLE MINDED a dávala více vyniknout slajdům na Jaromírově bezpražcové pětistrunce. Rozhodně by nebylo na škodu trochu více kombinovat u bicích, ale na čas, který nový bubeník se skupinou zatím tráví, šlo o velmi solidní výkon.

Venku se připravovalo vystoupení již dlouho neslyšeného projektu hlavního organizátora celé akce Jana Šimona. SPACE JAM GROUP, v tříčlenném obsazení, byli poměrně značnou stylovou odbočkou od ostatních skupin mířící někam do emo-rockových zatáček. Celkem příjemný venkovní pohodový oddych po masáži, kterou jsem prožil na vnitřní scéně. Následovalo hromadné focení všech z X-core „jádra“ a po nich byl již připraven další masakr v čele s Honzou Zoubkem. Původní trio SUN.HAS.CANCER hrající silně elektronický industrial-metal s deathovým zpěvem doplnil konečně i živý bubeník a oproti počátkům elektronické smyčky stále více zesložiťují, což je jen dobře. Také se mi zdálo, že i na hlase nějaké efekty uvázly, ale mé uši již v tyto chvíle byly značně znavené a navíc zvuk na vnitřní scéně byl u SHC dost přehulený.

Venku se již schylovalo k předposlednímu vystoupení na této scéně, neboť pak se z důvodu vysokého hluku celá produkce přesunula na podium vnitřní. DIVE byli další ze skupin, kterou jsem dychtivě očekával, a ačkoliv jejich funkymetalové emo přivedlo do varu nemalou část lidí pod podiem, už jsem od DIVE viděl i mnohem lepší koncerty. V setu jsem zaregistroval všech pět pecek z aktuálního velmi povedeného dema, které jim doufám poslouží k průrazu nejen hranice západních Čech. Jiným šálkem kávy byli MADE BY THE FIRE, kteří odpálili na vnitřní scéně rytmickou nálož nevídaných rozměrů. Set působil mnohem živelněji nežli jejich vystoupení v Pražském Kainu den před Xcore open airem a ohlas u publika tomu odpovídal. Zaregistroval jsem konečně i několik sebevražedných pokusů o stage diving.

Poslední vystoupení na venkovní scéně patřilo příbramským THE SWITCH. Ti se představili v nové image, kdy kytarista Majkláč a šestistrunný basobijec Sovík se oděli do slušivých dlouhých černých sukní. Zazněly převážně pecky z jejich nového alba „Beautiful“, playlist prý tento večer dávali poprvé dohromady přední členové fanclubu THE SWITCH. Profesionálně působící set numetalové hudby vcelku pěkně rozparádil diváky a na skupině bylo rozhodně vidno, že to s lidma umí. Malý výpadek, způsobený prasklou strunou, se vyřešil téměř v rekordním čase.

Další program na vnitřní scéně jsem sledoval již jen sporadicky, ačkoliv to měl být zlatý hřeb večera. Zde vystoupila další skupina s puncem profesionality – českobudějovičtí SATISFUCKTION hýčkající si ve svém středu vokalistu Broňu, jednoho z nejlepších zpěváků v tomto ranku u nás. Avšak na lidech se již poměrně podepsala únava, takže ani silné melodické linky, ani Broňovo hecování příliš lidí do kotle nevtáhlo. Většina zřejmě sbírala energii pro mašinfíry z LOCOMOTIVE, kteří se na podium vrhli vzápětí. Po tom, co si René Pavéza nastavil sám u zvukařského pultíku výsledný sound, začal ničící mašinoidní set v dnešní době již legendární thrash-metal-coreové veličiny. Když jsem viděl kytaru ve Williho rukách, připadala mi jako dětská hračka, a když už jsme u této postavy, překvapila mě vzhledem k jeho váze pohyblivost na podiu, která byla ze všech kytaristů na Xcore open airu asi největší.

Závěrem musím konstatovat, že akce se, krom počáteční lehké nepřízni počasí, opravdu povedla. Abantoňácký fígl se dvěma podii, kdy jedno se připravovalo a na druhém se hrálo, fungoval bezchybně a velmi synchronizovaně. Večer, když se dohrálo, ve venkovním areálu bylo příjemné posezení, kde mohl každý nechat odpočinout znavenému tělu i uším. Taktéž cena za vstup byla více jak lidová a možná i díky ní netrpěl Xcore open air nouzí o návštěvníky.